čtvrtek 24. října 2013

Malokarpatská vertikála

O závodě jsem se dozvěděl ve skupině na facebooku a hned od začátku se mi zalíbila, protože není přehnaně dlouhá, je tam solidní převýšení a je to v "cizině" na Slovenku, kde vždy velmi rád jezdím a rád si povykládám se sousedama ;-)
Plánované tréninky jsem zase klasicky nějak nezvládl, ale řekl jsem si co už, půjdu to na pohodu a uvidím jak to dopadne. Hlavně to musím nějak dát. Překecal jsem ještě dva kámoše Martina a Milana ať jedou se mnou, abych v těch heblech neumřel sám ;-) Raději jsem si před závodem vytiskl zákres trasy z GPS, abych moc nebloudil. Raději jsem to vytiskl vícekrát, kdyby náhodou ;-) a myslím si, že to docela dost účastníků uvítalo.
Tak sobota ráno, výjezd v 5.30 hod, přes Brno a rychle do Podhradie. Tam jsem přijeli v pohodě, jemně po osmé hodině. Přátelské uvítání, převlečení a nachystání vše potřebného. Aaa start mávnutím reklamního baneru odstartoval závod a jdeme na to. První kopec hmmm solidní, ale rychle se narovnal a běželo se mi fajně, tak jsem v poho běžel s prvními třemi. Nebloudili jsme, protože někdo z prvních třech měl GPSku a tak jsem ani nesledoval fáborky a značky ;-) Začala první dlouhá asfaltová cesta. Začínám ztrácet, ale nevadí jsem tu pro zážitek. Jéé první občerstvovačka dávám něco malého, napiju se a valím s prvními. Odbočka doleva a musím si zalomit hlavu abych viděl ten brutální hebl. Čeká nás Petrklín.... už vím proč je v názvu závodu Vertikála :-D Seběh by mohl být v poho, ale trochu jsem se hledal, ale díky nepozornosti. Héézky seběh, užil jsem si ho ;-) a pak zase dlouhý asfalt naokolo na výkrut. Přežil jsem ho ;-) Na občerstvovačce mě upozorňují že Vysoká je fakt drsná a jo fakt byla, hlavně ten vrchol. Stehnům se moc nechtělo spolupracovat, ale to měly smůlu. Táák konečně jsem navrchu. Pokecal jsem tak s fotografkou a její kámoškou a valil jsem dolů. To že jsem se vyhýbal kamení je samozřejmost v horách, ale těch kopřiv jsem se vyhýbal ještě víc :-( Seběh lesem na rozcestník jsem byl velmi příjemný, ale pak následovala zase nekonečná asfaltka na Zacharovu chatu, kde nás čekala další občerstvovačka. Zde byl Slávo a tak jsem zahodil hůlky sedl na trávu a začali jsem si povídat. Dal jsem si ionťák, chleba se sádlem, perník, kofolu, ionťák, chleba se sádlem, sýr a tu vidím cca po 4 minutách skupinku běžců. Počkal jsem na ně a uviděl jsem tam kolegu z Brna. Tak jsem na něho počkal, že poběžíme spolu a samosebou jsem si něco zase šoupl do pusy. Byl jsem rád, že jsem se nepozvlacel :-( Tak a přes Čermákovu Lůku jdeme znovu stoupat na Vysokou. Nahoru se šlo těžce, ale lépe než z druhé strany, protože nebylo takové převýšení. Jak jsem tak stoupal a jéééje už je to tady... křeče....klasika, ale začal mě tahat sval vedle holeně. Tož totok už teď, když do cíle zbývá asi tak 20km. No nic nahoře na Vysoké si do vody dám magnesium a do pusy tabletu od Enervitu. Martin mi utekl a tak na 300 metrů, ale stačilo pár rychlých povedených kroků při seběhu a byl jsem mu na zádech. Seběh z Vysoké byl fakt parádní. Docela bych si ho i max.užil, kdyby nebylo těch křečí a taky se začal ozývat žaludek, něco se mu nelíbilo :-( Naštěstí jsem se dostal na občerstvovačku na Vývratu a tam jsem si dal dva kelímky piva, které mi žaludek spravilo. No a teď to zase začne.... nekonečná asfaltka...je ještě více nekonečná než předtím, protože jde skoro až na sedlo Skalka. Z ní jsem v pohodě klesal směrem k Sološnická dolině. No v pohodě....zase solidní křeče a tak jsem musel i z kopce zastavovat a protahovat si nohy. Po doběhnutí do údolí jsem zase běžele tak 2km po asfaltu a dorazil na občerstvovačku, kde jsem si sedl dal pivo, nějakou tu kofolu a hlavně podomácky dělané cokiesky - parádní. Na dotaz jak je to ještě daleko do cíle? Padla odpověď no kousek, ale ještě musíš překonat Vápennou. Jaj to bude v poho, ne? No tak 45 minut nahoru, řekli. A já na to vsadíme se že to dám za kratší čas? No co vám mám povídat.....kopec to byl solidní i když ne tak prudký jako ty předešlé, ale hlavně jsem co 100 metrů zastavoval a protahoval se abych oddálil křeče. Jak se tak protahuji najednou zjišťuji, že mě někdo dohání. Tak to mě naštvalo. Já se tu budu 53 kilometrů honit, aby mě někde těsně před cílem předběhl. Tak to ne!! Skoro do kontaktu jsme se dostali na kontrole na Vapenné, ale pak to bylo z kopce a to já mám rád, tak jsem to valil co jsem mohl a nakonec jsem s úspěchem odolal tlaku a doběhl jsem v čase 7.42 jako čtvrtý do cíle se ztrátou 7 minut na třetího Martina Bulína ;-) 
A co bylo pak... čekali jsem na další doběhnutší a povídali si nejen o trailech, dálkových pochodech, ale prostě o všem možném. Bylo to velmi příjemné se setkat s kamarády stejného zájmu.
Následovalo vyhodnocení, shrnutí akce a rozloučení se s přáním dalšího setkání.
Díky tomu, že se nám domů moc nechtělo, měli jsem zarezervované ubytování v místní ubytovně a tak jsme my tři šli shrnout závodu, kde jinde než do krčmy a pak na hodovou zábavu.
Podle mne se výlet velmi vydařil a na co jsem se těšil, bylo ještě lepší než než jsem předpokládal.
Takže jestli vše bude v pohodě tak se do Malých Karpat vydám znovu ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat